Formulář A38…neříkejte, že potřebujete jen jeden formulář?!

Před tím, než si začnete číst můj článek, bych Vás ráda poprosila juknout se na video na YouTube, pokud již toto video neznáte a pokud nemáte rádi Asterixe a Obelixe, zkuste se prosím přemoci. Zadejte do vyhledávače „12 úkolů pro

Asterixe Byrokracie“! video bude trvat cca 10 minut. A pohádka začíná…….

Nikdy bych neřekla, že si budu pamatovat jednu jedinou větu (krom čtverce nad přeponou): „musím s nimi bojovat jejich vlastními zbraněmi“.  Bohužel poněkud nefunguje, ale alespoň se Vám po ní uleví. Začněme polívčičkou pro batolata.

Po delší době jsem se podívala k nám na dědinu. Šla jsem vyřídit věci, co se nedají vyřídit na jakémkoliv úřadě. Minimálně ne na jednom...myslím, že to každý Čechaň a Čechyně velmi dobře znají. Takže hurá na úřad!!!

Představte si, že třeba volby se dají částečně v Rakousku řešit volením poštou. Jéjej Fata Morguana! Pomluvme například české Velvyslanectví. Šla jsem si vyřídit pas..copak pár týdnů, to už jsem trénovaná, ale s fotkou z automatu můžete jít tak na… Poslali nás do foto studia, že český pas vyžaduje jinou velikost fotky než z automatu. Škoda. Nicméně v automatu to bylo tak komplikované, že ne, jen že jsem minula zakázaný úsměv, ale vyloženě jsem působila nas...štvaným dojmem. Pořád natáčet hlavu a česat si vlasy na opačnou stranu, mě vytočilo k nepříčetnosti. K tomu mačkání všemožných čudlíků, když čučíte jinam, je na infarkt. Ale hurá, pás bude.

Čeká mě řidičský průkaz, houby „jenom“ infarkt…mrtvice mě čeká! Ještě si odskočím k dědině. Jak se říká „rodinu a sousedy si nikdo nevybírá“ a ani jedno není nutné, ale pokud to funguje, tak je to výhodou. U nás jeto švanda. Jeden soused pije, protože je sám a druhý, protože by chtěl být sám. Ha! Naproti byl soused, co zásadně řezal dřevo na cirkulárce v neděli brzy ráno. Můj taťulín jednou potkal jeho dceru a zeptal, se, jak je. Odpověděla: „Ale, chcípnul nám táta“. Nu což, každému podle jeho gusta!

Ale teď hupky dupky na ten úřad. Sebrala jsem všechnu odvahu!  Na dveřích napsáno „ověřování listin paní ta, a ta a také ta tamta, ale ne támhleta.“ Zcela připravena vyložím, kromě karetního esa-fotky, řidičák a občanku. Hmmm paní seděla za oknem, které bezpečně funguje jako zvukotěsná stěna. Takže všichni vše pořád opakují a diví se, že tomu nikdo a ničemu nerozumí, nevyhnete se tak i hysterickému křičení z obou stran. Fotka na pás nebyla ta pravá, moc velká (z automatu ve Vídni moc malá). Naštěstí pro moje dokumenty, máti napadlo tu fotku ostříhat na požadovanou velikost. Půjčili mi tužku a pravítko, snad je to ok.  Ostříhat to bylo, jako druhá maturita z technického kreslení, další čtverec nad přeponou… A to si vemte, že za studií jsem dokázala nakreslit sklízecí mlátičku.

Bohužel paní na ověření dokumentu byla nečekaně nemocná (jak jinak).

A ejhle stal se zázrak!! Poslali nás na poštu. Paní byla milá, vyřídila plnou moc s ověřením podpisu, a dokonce mi dala opětovně heslo k datové schránce – už jsem jich ztratila či zapomněla tolik, že mi to přijde, jako stavební spoření bez uspoření. Takže pokud bydlíte daleko od domova a vše se prakticky musí řešit v místě trvalého bydliště, je to jako film „Texaský masakr motorovou pilou“.

Nyní dojdu k dokonalé situaci, dá se říci kaše pro batolata. Ztratila jsem VŠ diplom. Po e-mailu jsem se s velmi milou a vstřícnou paní domluvila na vydání nového diplomu. Cesta do Prahy z Vídně na otočku, byla dána. Použila jsem služeb zcela neznámé žluté linky – vše bylo ok – „je to vůbec možné?“

Ačkoliv si mohu dovolit říci, že jsem výborný time manager, tak to nakonec bylo tip ťop. Úřední hodiny 13:00 – 15:00. Razím na moji Univerzitu.

Ve 13:45 SEČ jsem dorazila na studijní – fronta – paní tykající studentům jim vysvětlovala, že jsou blbci. Mě odkázala o patro výš. Po zvláštním pocitu, jít dál, či čekat, mě jasně někdo předběhl, ale alespoň jsem věděla, že mám čekat a nevnucovat se. Paní našla můj diplom. NO?! Kdepak máte potvrzení o zaplacení poplatku? ..a kde formulář na žádání o diplom? ..jako mravenec citící se člověk s infarktem v očích jsem na obě otázky odpověděla ne. Formulář jsem vyplnila. Platba v budově XY za a před a mezi budovami XYZ v Uni komplexu. Hledám, hledám a nacházím...: za zástěnou sedí v okénku paní: řeknu chci to, a to za dobu tu a tu a nemám to a to, protože to ještě tehdy nebylo.

Následující psaní, jsou víceméně citace:

„Jéžíš, co jako. To jako nevědí, že mají vyplnit formulář? No to je děs. Vždyť to teď 10 let tak funguje a oni to jako nevědí? No to jako musejí vyplnit. Za co a jak a kolik. Nedbajíce mých proseb byla neústupná. No to jako musíte zpět pro ten formulář..ale jsme jen do 15:00. Běžím zpět: „Řekli mi, že bez formuláře určující co, za co a proč nemohu poplatek zaplatiti. První 2 puchýře.

Paní z druhého patra: „boože, vždyť mají ten samý ceník, co my. Říkám, chtějí formulář. Boože, proč teď? Tak jděte raději do banky zaplatit (celou dobu jde o poplatek za nový diplom). Je tam na tom místě, co autobus zastávky – cca 7 minut pěšky. Banka očividně splňovala požadavky na úkryt v případě války. Nu což, našla jsem a jdu dovnitř: Celá banka se skládala ze dvou lidí dělících se přepážkou. Jdu k dámě doleva…chci převod 500,-CZK z účtu na účet. Jejej, to dělá kolega přes přepážku vedle. Ok. On začal dělat převod… v polovině říkám: šlo by to hotovostí? Ovšem, musíte ke kolegyni… vyřešeno, alespoň, že se navzájem slyšeli a nemusela jsem vše opakovat. Poté běžím zpět na UNI, naštěstí na mě paní počkala.

DOSTALA jsem diplom! Hurá na vlak. Ve vlaku vedle mě seděli 2 „manažeři“, znali se a slyším, i přes sluchátka na uších: „Ty v… té nižší třídě je špína, fuj a hnus. Raději si připlatím „Relax“. Jedl při tom smrdící sýr z igelitu s houskou. Stěžoval si (bohužel jako většina Čechů), …manažeři používali pouze sprostá slova – asi si chtěli ujasnit, kdo má vyšší makléřskou pozici.  „ten idiot, měl ode mě nabídku, pak ten debil použil banku a ani mi to neřekl, blbec. To je na ho..o.“

Vystupuji se čtyřmi puchýři a říkám si: „zase jeden normální den“.