Pojďte se mnou do pojišťovny, zábava zaručena!

V jednom mém článku jsem psala o finančních institucích a celkem jsem si pochvalovala pojišťovnu Allianz. Dnes dopoledne jsem musela jet na pobočku do Znojma, jelikož bydlím ve Vídni, a tato pobočka je nejblíže. Máte-li odvahu,..

Pojeďte se mnou!

Zpátky do historie. Před 13 lety jsem sama složila zkoušky na pojišťovacího poradce Allianz a kratší dobu jsem se tím snažila uživit, ale nebyla jsem dostatečně vlezlá, tak jsem to raději zabalila. Trochu mě děsila také skupina „kolegů“, kteří jeli v branži už pár desetiletí a při každé poradě na mě cenili ústa bez předních zubů, zpocená čela z nadváhy a úžasnou schopnost všechno vědět dopředu.

Finanční příprava a plánování s klientem jim moc starostí nedělala, jelikož už měli dost pojištění aut, domů a lukrativnějších pojistek, než je životní pojištění (jsem stále před 13 lety nazpět), ale jelikož museli plnit jakýsi plán, tak to nějak zkouleli. Zkoušku mi platila Allianz s tím, že ji musím splatit zpět, pokud skončím před určitým datem. Můj tehdejší šéf byl samozřejmě mazaný, nebo lépe já pitomá, protože mi to nedošlo a hezky mě zlámal skončit cca 3 dny před určeným datem, tak jsem ji elegantně a decentně zacálovala sama.

A teď hupky do dnešního dopoledne. Byla jsem perfektně připravena, nepodcenila jsem načasování a snažila se zvýšit efektivitu výletu. Zavolala jsem vedoucímu pobočky, který den tam budou, jelikož, ač jsem znala otvírací hodiny z internetu, tak v Čechách nikdy nevíte…Řekl mi, že ve čtvrtek bude dopoledne, odpoledne má schůzku a bude tam celý den kolegyně. Přišlo mi to sice riskantní, ale řekla jsem si, že dopoledne to musí vyjít. Skolila mě střevní chřipka. Asi to bylo nějaké ZNAMENÍ :)

Ve čtvrtek jsem psala, zda jsou tam i v pátek (9-12 a 13-16). Potvrzeno, kolegyně bude celý den, juchů! Přebila jsem chřipku několika Endiarony a zazdila to Immodiem v množství, že by se to v tomto tzv. Opioidu určitě objevilo v moči, jako pár dávek morfia, heroinu či metadonu (rozdíly najdete na WIKI). Biologický poločas rozpadu neznám (doby, za kterou se sníží určité množství léku v organismu na polovinu a mimo jiné se to pozná právě v moči), ale určitě to nebude jen za pár hodin.

Na hranici nás zastavili čeští policisté, jejda! Už mě mají! A naštěstí prd! Kontrolovali doklady…Škoda, že je nekontrolovali vloni, kdy nám právě touto dobou ukradli minulé auto…ale mělo českou dálniční známku, tak kdo by se v tom šťoural. Nu což, navigace fungovala až do té doby, než co jsme popojížděli v jakési chatové osadě, kde jsem si říkala, že kancl asi nebude. Fajn, trochu jsme jí přestali věřit a dostali se na tu správnou ulici, jménem Pražská, ale kdo by si to jméno pamatoval. Skončili jsme uprostřed sídliště, na domech se názvu ulic moc nedočkáte, ale identifikovali jsme název „Pražská – sídliště“. I tak jsme byli ztraceni. Rozhodla jsem se pro radu: zavolání na telefon! Zavolala jsem paní, nazveme jí paní Roztomilá, která měla být na pobočce. Zvonín a típ. Zvoním a típ. Zvoním a típ…oukej. Rozhodli jsme se nevěřit navigaci vůbec!

Po nějaké době usilovného pouličního vyšetřování, jsme se na pobočku dostali. Paní Roztomilá seděla v sexy tílku, se zlatým řetízkem a s přívěskem směřujícím až…ale víte kam. Žlutě odbarvené vlásky s černými kořínky jí decentně poletovali okolo hlavy, ale což, ani Einstein nepoužíval žehličku na vlasy. Jen vypadal méně překvapeně.

Klient vedl, co se týče těch řetízků okolo krku a snad tam byla i nějaká ta náušnička. Prostě jako by si právě odskočil z „Chippendales tour 2018“. Manžel mi dýchal na záda, tak mě choutky přešly:(

Paní na mě koukala a začal psychologický souboj!

Přepíši dialog: PR (paní Roztomilá): Ano? Já: Dobrý den. Ano? Potřebovala bych službu XX. Máte smlouvu? Ne, snad stačí občanka. Jako bez smlouvy!? Ano. Mám tu klienta. Ano, snažila jsem se Vám zavolat, jelikož jsme Vás nemohli najít a típala jste mi telefon. Já, když tu mám jako klienta, tak nesmím brát telefony. Prosím?? Vlásky se jí naježily, ale kompletně všechny! Řekla, že asi tak za půl hoďky budou hotovi (pardon cituji). Když mi dáte ten formulář, tak já si ho zatím vyplním. PR: To nejde, to jde jen online v počítači. Došlo mi, že mi z info Allianz mailu poslali ten formulář na můj dotaz s tím, že je lepší ho podat na pobočce, kvůli ověření podpisu. Asi jsem si ho měla předem vytisknout.

Budiž, poprvé jsem rezignovala a šli jsme na kafe s výhledem na dveře pobočky, kde jsme strávili cca hodinku pozorováním klientových zad. Ani jsem to kafe nevypila, jak jsem byla napnutá, abych stihla naběhnout, než zavře na obědovou pauzu! Když už to vypadalo nadějně, tak než jsme mrkli, tak byli v kanclu 2 další klientky. Jedna byla na vozíku, tak jsem se bála, že budu vypadat jako kráva, když budu bojovat o svůj pracně vyčekaný termín, ale nedalo mi to. Paní Roztomilá mě vzala, dámy kývly, že počkají. Dodatečně a upřímně dámám děkuji!

PR: Já tu smlouvu na Vaše jméno nemohu najít – žádnou tu nemáte! Já sama sobě: Vždyť jsem si ji sama založila, tak co kecá…PR: No není tady, nevíte číslo?...hmm nevíte, tak to ji asi nenajdu! Napadlo mě, sehnat číslo na e-mailu, jelikož mi ve středu přišlo poděkování za  13 let trvání smlouvy. Našla jsem. PR: Byla také úspěšná a našla mě!!!  Z čeho si to jdete vybrat? Jak z čeho? Ze smlouvy o životním pojištění. Jak jako, tady si musíte vybrat!  Přemýšlím, jak si z čeho vybrat a nic mě nenapadalo. Vše jsem jí zopakovala. HMM a kolik? No já nevím, můžete…PR: Nemůžu, já tam nevidím,  kolik tam máte, já nemohu vidět, máme i zakázané se podívat na částky ve smlouvách… Logicky mě napadlo, proč tedy chtěla tu smlouvu vidět, když jsem přišla…PR: Tak kolik? Chvíli jsem dumala, jako tedy kolik, když jsem potřebovala poradit, ale očividně to byla sámoška (pro mladší přeložím: Prodejna-samoobsluha). Tak jsem něco tedy plácla, dámy viděly, že jsem v balíku…Příště raději na poštu, tam se to u okénka alespoň snaží utajit, kolik ten důchodce dostane za almužnu.

PR: ok, nadiktujte mi údaje – číslo účtu, adresu, narození … Myslím, že dámy byly již dosti informované…PR: Musíte zaplatit odpočty z daní, v rámci využití odpočtu bla bla….MS: Teď vím houby! Špitla jsem:  Ano??? A jak to mám udělat? PR: No to nevím, to si vyřiďte na Finančáku!  To mi odečtou, nebo mi přijde, kolik mám vrátit? PR: Ne, to si musíte vyřešit sama! Věděla byste jak? PR: No říkám, že si to musíte vyřídit sama… AHA :(  Paní Roztomilá mi naznačila pohledem, abych už vypadla, papír jsem podepsala, tak co… Lejstro jsem si samozřejmě přečetla, tak vykolejená jsem sice ještě nebyla a i tak jsem se snažila soustředit a tu vidím kolonku: Daňový rezident ČR + kolonka Daňový rezident jiná země. Zeptala jsem se, zda se tam nemá to ČR zaškrtnout a vyplnit i tu druhou zemi (Rakousko). PR: to já tam prostě nezaškrtuji! MS: Výborně.  A bylo vyřešeno! Nastolila jsem stupidní otázku…je to vše? PR: No jasně! Slušně jsem pozdravila i dámy vedle, obě dvě odpověděly.  Paní Roztomilá nebyla tedy slyšet, ale možná také pozdravila – doufám, že alespoň při odchodu, když už to nestihla při příchodu…

Naposledy jsem se porozhlédla po „kanceláři“, kde na vedlejší židli kolegy seděla květovaná igelitka s nákupem, rozházené papíry a otevřený diář, na kterém skoro ležel použitý hrnek na kávu pro minulého klienta. Více jsem v tom nepořádku identifikovat nestihla. Vzduch tam také nebyl zrovna FRESH, tak jsem už nad ničím neprotestovala a raději vypadla!

Půl dne v mém „plánu“ měl vypadat lépe, a tak mi to opět nedalo a napsala jsem kolegovi z kanceláře, jak jsem dnes dopadla. Evidentně jí asi brnknul, a tak mi za hoďku přišla SMS z jejího čísla: „Nyní nemohu mluvit. Zavolám za chvíli.“

To už mě jen napadá: Lepší pozdě, nežli později!!!