Tak holky.. jdeme na „to“, nebo – už je pozdě, a nebo se na „to“ raději…. ?

Květa Fialová kdysi pronesla něco ve smyslu „když ty záclony, si tam tak hezky celý rok visí, to je škoda je sundávat. A to máme jarní úklid, vánoční úklid, úklid před svatbou a pak samozřejmě ještě větší po svatbě..

...Muž musí být v té době zrovna déle v práci, odjet na služební cestu a kámoš zrovna potřebuje něco opravit na auťáku, a při nejhorším, bývalka potřebuje pomoci nastěhovat gauč….

 Někdy to bereme jako větší povinnost než jít na kosmetiku, nehty a třeba masáž. Tak to tedy pozor!! Doufám, že Vás můj odstrašující příklad donutí jít raději na TU kosmetiku nebo k TÉ kadeřnici. V Rakousku se hledají vejce…tak jeďte třeba do Rakouska raději hledat čokoládové vejce-)

  Ale že JÁ jsem nešla raději na ty vejce :-D… Fajn kýbl, hadr, houbička na mytí, 2 čistící prostředky, leštící hadr, papírová role a případně něco na krytí podlahy atd. Tak a vezmu to nejdříve zvenku, střešní okno……jakási zarážka, je tam asi jako na co???…šup s ní ven. Boooožeee!!!

  Okno vypadlo z pantu a já ho držela v křeči rukama a křičela na přítele „pomoc“!. „Hm“, zase hysterčí, a pokračoval si s psaním na Skypu a „odpočíval“ po těžkém dni, křičím…"potřebuji pomoc"! A kde asi a jak, a na co jako pomoc, když je v ložnici a myje okna, snad ode mě nechce nějakou práci, jsem tak unavený…"Prosíííím, potřebujííí pomooooc, rychleee!!!" Tak se pomalu tedy připloužil. Nikdy jsem ho tak vyděšeného ještě neviděla – ani když jsem mu v budoucnu přišla na milenku. Oba jsme v křeči drželi okno, netuším, kolik vážilo, připadala jsem si jako s víkem od tanku, jen jsem se bála, že když se vyklopí, tak přizabije přilepeného Indiana Jonese! Ha!

 A co teď. Rozhodl to pes, co přišel, lehl si pod nás, držících to okno a jak jsme nevěděli co dělat, tak byl v klidu a hezky si schrupnul, dokonce s hračkou v hubě, evidentně ho zklamalo, že si nechceme hrát. Bála jsem se, že to okno někoho zabije, když to spadne, ale naštěstí se to vyřešilo pomocí dvoumetrového syna pronajímatele. S pronajímatelem jsme zažili vůbec švandu.

  Jednou přijel kurýr s prací a vyběhla jsem z bytu – v pýžu, dveře se za mnou větrem decentně zabouchly, přítel si šel předtím zaběhat a pes běžel s ním. Doufala jsem, že pronajímatel zavolá zámečníka – houby! Je fakt, že nám půjčil alespoň plastové židličky. My na nich seděli, jako hromádka neštěstí, já v pýžu (pyžamu), pes s jazykem u země, přítel pomalu také, ale na štěstí měl mobil. Naše zvláštně oděná sestava trpělivě čekala na zámečníka, který po pár hodinách dorazil, za ty dveře ručně zabral a bylo vyřešeno…

 Teď to není o nic lepší. Tedy s manželem ano, ale s úklidem jsem na tom prostě na vodnáři, nebo na rybách nebo na jaké znamení se to říká. ;-) Máme atypický byt, ve kterém není v něm ani jeden „typický“ pravý úhel. Hurá do Ikei….vše potřebné jsme koupili…myslím, že to bylo předloni ?! Manžel pořád kupuje, šroubky, a tohle mi chybí a tamto mi chybí… Kampak to prádlo a fůru papírů asi tak strčíme. Začali jsme stavět prostě pyramidy:

   Mají jednoduchý tvar a dají se dobře rozprostřít na mapě – u nás je tedy mapou gauč, koberec, kuchyňský stůl, ložnice, pomalu to skládáme i na terasu. A to je „JENOM“ příklad. Tak se na něj jukněte…a jeďte raději hledat ty vejce, ale ač bydlíme ve Vídni…u nás opravdu žádné vejce nenajdete, chi chi! A mohu z praxe potvrdit z Čech a na to, že určitě není legrace zapomenout vařené vejce v igelitce z minulých Velikonoc. Nedá se to skoro najít a v pokoji bez plynové masky vydržíte cca 2-3 minuty.

   Mě bylo kdysi v Čechách v rodné vísce děsně líto, že k nám většinou žádný koledník nedorazil. Pak mi kamarád vysvětlil a řekl: "Mirko, buď ráda, že nedorážíme (je to tak správně napsané????).Vy máte poslední dům ve městě a v jakém stavu už pak jsme, raději nechtěj vidět. Zkrátka řečeno slovy klasika: "to zas bude v alejích nablito" :-)))))